DOBROVOLNICKÉ HOSPICOVÉ CENTRUM
Charvátská 785/8, 700 30 Ostrava-Výškovice (budova Hospice sv. Lukáše)
Telefon: | 599 508 533, 731 534 002 |
E-mail: | hospicove.centrum(at)ostrava.charita.cz |
Koordinátor: | Mgr. Alexandra Čubová |
Počet zaměstnanců: | 0,20 (přepočet k 31. 12. 2020) |
Počet dobrovol. hodin v r. 2020: | 1 043 h (26 dobrovolníků) |
Počet uživatelů v r. 2020: | 38 |
Datum založení střediska: | květen 2001 |
Konzultační hodiny: | |
St: 8.00 – 12.00 Pá: 8.00 – 11.00 (v terénu) |
15.00 – 17.00 (pro objednané) 12.00 – 15.00 (pro objednané) |
„Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
Bible: Matouš 25, 40
Dotazník dobrovolníka hospicového centra
POSLÁNÍ
Posláním dobrovolnického hospicového centra je pomoc umírajícím lidem, kteří jsou nemocní a osamělí. K těmto klientům dochází hospicoví dobrovolníci vyškolení ve speciálním kurzu. Smyslem dobrovolnického hospicového centra je vrátit důstojnost lidskému umírání, začlenit umírání a smrt zpět do přirozeného lidského koloběhu a rodinného společenství.
Cílem dobrovolnického hospicového centra je poskytování kvalifikované pomoci lidem v závěrečném (terminálním) stádiu života.
Lidé často umírají opuštěni, bez přítomnosti svých blízkých, v odlidštěných podmínkách. Vytvoření vztahu doprovázejícího a nemocného, doprovázení dětí i dospělých je jednou z možností, jak navrátit důstojnost lidskému umírání. Touto aktivitou chceme rovněž posílit rodinu v péči o nemocného a umírajícího, být nablízku rodinným příslušníkům, když jim umírá někdo, koho mají rádi, a pomoci jim se s jeho odchodem smířit.
KDO JE DOBROVOLNÍK?
Dobrovolník je obyčejný člověk, který dělá neobyčejné věci. Zcela normální člověk s vyvinutým citem pro potřeby okolí.
Dobrovolník je každý, kdo ze své dobré vůle, ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu vykonává činnost ve prospěch jiných lidí nebo organizací.
Chcete smysluplně využít svůj volný čas a při tom pomoci druhým lidem?
Umíte si povídat i naslouchat?
Jste ochotni být nablízku starším lidem upoutaným na lůžko?
Rozšiřte náš tým a staňte se DOBROVOLNÍKEM!
JAK SE STÁT HOSPICOVÝM DOBROVOLNÍKEM?
nejprve je nutné kontaktovat a domluvit si osobní pohovor s koordinátorem dobrovolníků. S koordinátorem dobrovolníků vyplní požadovaný dotazník. Na základě těchto kroků prochází každý dobrovolník speciálním kurzem. Kurz zahrnuje teoretickou část zaměřenou na bio-psycho-socio-spirituální potřeby člověka, praktickou část hospici a závěrečnou supervizi. Do našeho lektorského týmu patří zdravotní sestry, sociální pracovník, psycholog a kněz. Všichni lektoři mají již řadu praktických zkušenosti s prácí s nemocnými a umírajícími lidmi ze svých profesí i s lektorskou činnosti.
- po úspěšném absolvování obdrží dobrovolník certifikát, který ho opravňuje vykonávat dobrovolnickou činnost.
HOSPICOVÝ DOBROVOLNÍK A PŘEDPOKLADY:
schopnost empatie
- komunikační schopnosti
- schopnost týmové práce
- připravenost prohlubovat si znalosti a sebevzdělávat se
- vyrovnanost s nemocí (umíráním)
Pro více informací či dotazů můžete kontaktovat koordinátora dobrovolníků.
HOSPICOVÝ DOBROVOLNÍK MŮŽE VYKONÁVAT:
- rozhovory s klienty
- čtení s klienty
- doprovázení tam, kam chtějí nebo společně jen mlčí
- zajišťování drobných nákupů
- spolupráce na přípravě a pořádání různých společenských akcí
SUPERVIZE ČINNOSTI DOBROVOLNÍKŮ
Pravidelně se konají supervizní setkání hospicových dobrovolníků, která je nutná vzhledem k náročnosti pomáhání klienta v těžkém životní situaci. Cílem pravidelného setkávání je především zpětná vazba od dobrovolníků, kde společně se supervizorem hodnotí svou práci, řeší problémy, na které narazili při své činnosti, předávají si své zkušenosti. Dále jako motivace k dobrovolné činnosti a zároveň ochrana klienta před neadekvátní aktivitou dobrovolníka atd.
Služba, kterou hospicoví dobrovolníci vykonávají, je náročná. Vyžaduje kvalitní přípravu, pravidelnou supervizi a hodnocení v rámci týmu profesionálních zaměstnanců Hospice sv. Lukáše.
Zamyšlení:
Dobrovolnictví je dar. Hlavním atributem je vzájemné obdarovávání. Dobrovolník obdarovává svým časem toho druhého a zároveň sám dostává mnoho. Získává nejenom dobrý pocit, že někomu pomohl, ale také často dary v podobě pěkného vztahu s druhým. Člověk, kterému dobrovolník pomáhá, ho může například obohatit svou životní zkušeností. Také mu může pomoci rozšířit jeho vlastní obzor tím, že se setkává s jeho názory, myšlenkami a postoji. V neposlední řadě při dobrovolnické činnosti potkáte mnoho zajímavých lidí – včetně jiných dobrovolníků, se kterými se často vytvoří pěkná a trvalá přátelství. Umírajícím a jejich příbuzným se věnuje poměrně málo lidí, zatímco do pomoci mladým lidem je zapojena velká spousta dobrovolníků a různých organizací. Přitom se jedná o tak důležitý okamžik života, jak pro samotného umírajícího, tak i pro pozůstalé. Lidé se častokrát bojí vstoupit do komunikace s nimi a neuvědomují si vůbec naléhavost a potřebnost tohoto kontaktu, o který se postarají právě hospicoví dobrovolníci. Proto si velice vážíme jejich práce a také jejich odvahy zapojit se právě do pomoci umírajícím.
Příběh:
Stav paní Elišky v Hospici sv. Lukáše se zhoršil. Je u ní dcera. Jdeme se sestřičkou za nimi, tiše vcházíme, dcera drží maminku za ruku a pláče, maminka se snaží dceru uklidnit, ale nemůže mluvit. Ptáme se, jestli bych mohla s dcerou na procházku a sestřička zůstane s maminkou. Naše přítomnost obě ženy znatelně uklidnila. Ve výrazu tváře maminky je vidět úleva, že se dcera půjde projít. Dcera je ráda, že může odejít a maminka nezůstane sama. Procházíme hospicem, necháme si v recepci uvařit kávu. Dcera se postupně uklidňuje a vypráví jejich příběh. Mezi tím přijde sestřička a dceři upřímně, citlivě a lidsky sděluje, co se bude s maminkou dít a jestli u toho chce být? Dcera přikývla a vracíme se na pokoj. Maminčin dech je daleko těžší, ale v očích má radost, když vidí svou dceru, se kterou se chytají za ruku. Stojím opodál, chci odejít, ale maminka ke mně natahuje druhou ruku. Chytnu ji a cítím, jak mi ruku tiskne. Za druhou ruku mě chytla dcera. Vzájemně se držíme, je úplné ticho. Maminka klidněji a tišeji dýchá, ale vše je jasné, pokoj se postupně naplňuje zvláštním klidem. Jakobychom si přes ty ruce dodávaly sílu a podporu. Ve stejnou chvíli povolí stisk ruky matky i dcery a já poznám, že nastal čas, kdy už chtějí být samy… Proč jsem tam byla? Přesně proto…
Projekt je realizován s finanční podporou statutárního města Ostravy.